Autor: Mgr. Andrea Procházková, DiS.
Mnoho rodičů okolo 5. až 6. roku dítěte (někdy dříve, někdy i později) stane před otázkou, jak své dítě dál rozvíjet, jaký směr vybrat. Možností se v dnešní době nabízí opravdu nepřeberné množství, o to těžší může být vybrat to pravé. Důležité z mého pohledu je, aby dítě o danou činnost projevilo zájem. Mnoho zařízení nabízí ukázkové hodiny, po nichž se teprve můžete rozhodnout, zda je aktivita vhodná právě pro Vaše dítě. Pokud vidíte, že se bavilo a samo projeví zájem pokračovat v docházce, máte vyhráno. (U nás takovéto ukázkové hodiny máme u Kreativního tance pro děti od 3 do 7 let, u ostatních kurzů je možné platit po měsících, což se dá také považovat za určitou zkušební dobu, tvořivé dílny máme jednorázové, takže si můžete vybrat, co vás s dítětem zaujme.)
Mnohdy však reakce tak jednoznačné nejsou, a pak záleží na tom, jak dobře své dítě znáte: baví ho sport, tanec, hudba, zpívá si, maluje, tvoři, … ? Každé dítě je jiné a nové situace prožívá individuálně. Některé děti se hned do všech aktivit nezapojují, neznamená to ale, že je nezaujaly. To, že se dítě hned napoprvé neprojevuje stoprocentně nadšeně ještě nutně nemusí vyústit v to, že na daný kroužek nebude rádo chodit. Pokud ovšem z jeho reakce jasně vidíte nezájem, nemá asi smysl v tomto konkrétním kroužku pokračovat. Pořád to ještě ale neznamená, že dítě daná činnost nebude bavit jinde, s jinými lektory/učiteli, dětmi, v jiném prostředí nebo s jiným přístupem. Přestože každý učitel a lektor dává do své činnosti určitě to nejlepší, co může, každý jsme jiný a všem se zavděčit nedá. Pokud tedy dítě například nezaujala gymnastika v jednom zařízení, po diskusi s ním můžete přijít na to, že to nebylo gymnastikou, ale nevyhovovalo mu něco v prostředí či kolektivu, v němž se octlo.
Pokud dítě rádo maluje nebo tvoří, skáče, hraje s míčem, pak máte úlohu poměrně jednoduchou, jestliže se rozhodnete (a to považuji za samozřejmé a správné) jej v tomto směru podpořit.
S hudbou a hudebními nástroji to bývá složitější. Dítě v předškolním nebo mladším školním věku z mé zkušenosti už samo umí říct, co ho láká, co by si chtělo vyzkoušet, čemu se věnovat. K tomu ale musí mít dostatek podnětů v rodině: navštěvovat kulturní akce (koncerty, výstavy, tvořivé dílny, divadlo, sledovat vzdělávací pořady pro děti, které např. organizují kulturní spolky, základní umělecké školy, filharmonie apod.). Logicky: když dítě nikdy neslyšelo a nevidělo houslistu nebo housle, těžko Vám řekne, že se chce na housle učit hrát.
I v populární muzice se nacházejí zdroje, z nichž se dá rozvíjet přehled dítěte o tom, co je možné (zpěváci hrající na různé hudební nástroje, zpěv jako takový apod.) a naopak. V klasické hudbě existuje mnoho popularizátorů, jako např. Pavel Šporcl, Wanessa May, Lola Astanova, Salut Salon – čtyři krásné mladé ženy hrající na dvoje housle, violoncello a klavír neobvyklými způsoby, 2CELLOS – violoncellové duo interpretující populární muziku, nebo např. Ondřej Brousek a Ondřej Brzobohatý a jejich slavný souboj klavírů, či Ondřej Ruml. Český klavírista, hudební skladatel, pedagog, spisovatel a popularizátor hudby Ilja Hurník například vytvořil krásné hudební pohádky Příběhy jedné kapely nebo knihu plnou kouzelných hudebních příběhů Struny, klapky, paličky. Příkladů by se našlo ještě mnohem více a určitě je to jeden ze způsobů, jakým dítěti obzory nejen v hudebním světě rozšířit.
Rozhodně nejsem zastáncem toho, že by si rodiče měli na dětech plnit své sny a cíle, kterých sami nedosáhli. Příliš vysoké rodičovské ambice mohou směřovat v případě tlaku na dítě k jeho rezignaci a stávkování ve vámi vybrané činnosti. Bude zlobit, rozptylovat ostatní, nebude poslouchat a bude narušovat běh výuky. Touto cestou bych se určitě nevydala. Ze své pedagogické praxe také už vím, že držet dítě u nástroje za každou cenu nelze. Dříve nebo později stejně dojde k ukončení, pokud se v daném oboru necítí být samo sebou. Tím ale rozhodně nechci ani říct, že s prvním problémem je to signál hru na nástroj ukončit. To v žádném případě. Pokud vztah k nástroji byl do té doby kladný, pak je potřeba najít důvod, proč došlo k obratu a ten rozklíčovat a řešit. Může jít o potřebu dítěte věnovat se nástroji trochu jiným způsobem – na to by měl učitel umět zareagovat. Vnímat růst a vývoj dítěte a metodiku tomu přizpůsobit, najít vhodné motivační prostředky. I když nejlepší je samozřejmě vnitřní motivace žáka samotného, někdy je těch okolních vlivů tolik, že je potřeba zesílit motivaci zvnějšku. Ale o tom někdy příště.
Pokud volíte kroužky pro své děti, měli byste určitě dbát na to, aby se dostatečně rozvíjely ve více směrech. Hudba, především aktivní hra na nástroj, podporuje schopnost učit se i ve škole, což jistě ocení každý rodič, trénuje paměť a motorické schopnosti dítěte, rozvíjí fantasii, stejně jako další umělecké činnosti. Určitě ale není od věci kompenzovat hru na nástroj a umělecké aktivity obecně fyzickou aktivitou. Netvrdím, že na vrcholové úrovni, to se ani neslučuje, ale pohyb je zdravý a správné cvičení svalstva je důležité pro fyzický i duševní rozvoj každého člověka.
Zde přikládám pár odkazů na videa populizátorů hudby, která mi přišla zajímavá:
- Wanessa May: https://www.youtube.com/watch?v=USACuJCrZPY
- Salut Salon: https://www.youtube.com/watch?v=BKezUd_xw20
- Pavel Šporcl: https://www.youtube.com/watch?v=9IVgl3tSals
- 2CELLOS: https://www.youtube.com/watch?v=Xj3gU3jACe8
- Souboj klavírů: https://www.youtube.com/watch?v=xabHPZE2W8k&t=125s
V příštích článcích se zaměřím například na to, kdy je vhodné začít hrát na klavír, jestli je dospělý ještě schopen se naučit hře na nástroj, podle čeho volit zařízení, kam děti na kroužky přihlásit…